Název

2012_07_28_Miřejovický půlmaraton a Pivní půlmaraton

Popis

Loňskému třetímu ročníku Miřejovického půlmaratonu počasí vůbec nepřálo – po celý den hustě lilo a déšť proměnil louku, na které pořadatelé tradičně stavějí stany (protože v místní části obce Nová Ves, kterou Miřejovice jsou, není jediný vhodný sál) v moře bláta. Letos byla situace přesně opačná: slunce závodu přálo až moc. Půlmaraton sice začal v 10 hodin, ale většina běžců dobíhala už za poledního vedra, kdy teplota vystoupala nad 30 stupňů ve stínu. Snad právě toto bylo příčinou poměrně překvapujícího průběhu, s nímž málokdo počítal.

Mezi závodníky sice letos chyběla tak výrazná osobnost, jako je držitel traťového rekordu Adissu Ahunim (Etiopie), jenž protokolárně změřenou rovinatou trať zdolal v roce 2010 za 1:07:57 či loňský vítěz Kamil Krunka, který v tvrdých podmínkách běžel za 1:11:00, přesto se určitě očekával lepší vítězný čas než bylo neoficiálních 1:19:00 (oficiální výsledky vydají rozhodčí snad ještě dnes) Slavomila Kvarty. Kvarta na sebe sice upozornil výbornými výsledky již na jarních závodech, ale přece jen se více věřilo třeba Michalu Michálkovi nebo Petru Havelkovi.

„Vedro bylo velké a proto je čas pomalý. Dnes nešlo běžet na rychlost, byl by to příliš velký risk,“ to bylo velmi stručné hodnocení vítěze v cíli. „Běžel jsem s Michalem Michálkem asi tak do pátého kilometru, pak už jsem si mohl tempo určovat sám.“ Přitakával mu druhý v pořadí Luboš Mikyska (VSK FTVS Praha) 1:20:20: „Tento závod jsem rozbíhal z druhého sledu, s velkým respektem k soupeřům i k počasí. Kdo dnes neodhadl optimální tempo, ten dopadl špatně.“ Konec konců, nečekalo se ani třetí místo Radka Brunnera (AC Praha 1890) 1:21:01, někdejšího ultramaratonce a exmistra republiky na 100 kilometrů. Ten se po několika smolných letech dostává opět do někdejší formy. Teprve za čtvrtým Hynkem Frauenbergem finišoval Petr Havelka, účastník všech dosavadních ročníků a pořadatel květnového krosu v nedalekém Dřínově. S velkým odstupem přiběhl do cíle Michal Michálek, na němž je vidět menší tréninková intenzita v posledním období.

Překvapením nebyl zdaleka konec, bohužel ne vždy to byla překvapení příjemná. Na rozdíl od závodu mužů, který jasného favorita letos neměl, bylo jen málo těch, kdo by netipovali, že loňská premiantka Radka Churaňová (1:22:09) své vítězství obhájí. Nestalo se tak, navíc za dramatických okolností. Když se první žena v cílové rovince neobjevila ani po 90 minutách od startu, bylo to už hodně nápadné. Po dalších třech už jsme znali vítězku, ale nebyla to Radka. Kateřina „Kachnina“ Kriegelová dobyla zatím největšího úspěchu ve své kariéře, ale radost z něj nemohla mít. Jako první sdělovala, že letošní vicemistryně republiky v maratonu Churaňová nečekaně zkolabovala kilometr před cílem a bude zapotřebí lékařské pomoci. Z informací od dalších běžců vyplynulo, že Radka závod rozběhla s obvyklou razancí a držela se s několika muži ve druhé skupině za vedoucími běžci, ale vedro zřejmě udělalo své.

Jako bývalý maratonec se do její psychiky pokusím vcítit: půlmaraton (nebo třeba i pětadvacítka) byla pro nás jasnou záležitostí a nikdo si nepřipouštěl, že by tyto běhy neměl dokončit. Odtud je ovšem pouhý krok k podcenění varovných příznaků – většina běžců uvažuje nesprávně, i když je včas zachytí: to nic není, to překonám. Obvykle se to podaří, ale někdy i favorité končí ve sběrném voze a na kapačkách. Podobný kolaps postihl za mimořádně teplého dne koncem dubna mou svěřenkyni Terezu Zuzánkovou a ačkoliv jsem potom podrobně rozebíral trénink a jeho případné nedostatky, nic jsem nezjistil. Prostě kolapsy z vyčerpání, které naštěstí u mladých lidí a sportovců zvlášť po ošetření bez následků pominou. Nechť je přesto tento případ varováním pro všechny, kdo dostatečně nenaslouchají hlasu svého těla.

Katka Kriegelová doběhla v pohodě, ovšem čas 1:32:50 (opět neoficiálně) ji naprosto neupokojil. Necelou minutu na ni ztrácela českolipská Laura Matulová 1:33:28, třetí místo patřilo Haně Vejrostové (Atletika Chrudim) 1:34:12. V časovém limitu tří hodin doběhla naprostá většina startujících.

Co ještě napsat na margo letošního Miřejovického půlení? Namísto nekonkretní chvály se zmíním pouze o jedné věci. Pokud něco v prvních ročnících Miřejovic skřípalo, bylo to velmi pomalé odbavování při prezentaci, i když se většina borců registrovala předtím přes internet. Ty půlhodinové fronty byly fakt průšvih! Letos po nich nebylo ani stopy, stačilo rozdělit závodníky do několika skupin nejen podle pohlaví, ale i podle věku a tam, kde bylo nejvíc přihlášených, ještě dále podle čísel. Stručně řečeno, i toto bylo jedno z miřejovických překvapení, jenže pozitivní. Důkaz, že parta kolem Pepy Buriana dokáže přijmout nejen pochvalu, ale i kritiku, pokud je zasloužená, a umí problémy také řešit.

VÝSLEDKY ZÁVODU

Nastavení