Název

Den po Pekingském maratonu – výlet na Čínskou zeď- fotky a videa z kamery BENQ SP2- 2 díl.

Popis

Den po maratonu – výlet na Čínskou zeď.
Tak drazí….. VÝKLUS PO MARATONU ÚPLNĚ JINAK ?…. .
Ráno, když jsem sestavil svůj pohybový aparát do pozoru tak, abych mohl v 7:30 hod. slézt do naší překrásné hotelové restaurace a být připraven k našemu výletu na pohodu, jsem u východu z výtahu potkal naši skvělou průvodkyni/ běžkyni Angelu. Vyšel jsme „na letno“, včerejších 28 stupňů mě naladilo na vzdušný outfit :-).
Když mě uviděla, řekla mi : Enrico, vemte si dlouhou bundu a kalhoty , v horách budou moskyti ! Vzpomněl jsem si na Forrest Gumpa, jak se chodili „procházet“ do džungle a tak jsem ji radši poslechl, nicméně – vzal jsem si je do baťohu.. .
Na snídani jsem všechny upozornil a tak jsme vesměs všichni vyrazili v decentních košilkách, tričkách a delších kalhotách, jako správná a slušná výprava „německých turistů“. … .
Někteří z nás ještě absolvovali Zuzanin po-maratonský dýchánek spojený s narozeninovou oslavou, kdy s někteří vrátili do ubikací k ránu , cca okolo čtvrté hod. Po nasednutí do autobusu , kdy nás čekal cca dvouhodinová jízda z Pekingu, 80% cestujících usnula, naštěstí mimo šoféra .. .
Seděl jsem zcela vepředu, chtěl jsem natáčet „zajímavosti z cesty“. Viděl jsi ranní velmi rušnou dopravu v Pekingu, jak se žije na čínské vesnici a pak už jsme se blížili k horám… .
Přijeli jsme do takového údolí, nadm. Výška 245 m.n.m. a nad námi kopce, cca kilometr vysoké. V autobuse nám bylo řečeno, že výlet bude na cca 9-10 km, a máme na něj cca 3 hodiny a pak půjdeme na oběd do místní restaurace… . Z mého pohledu jsem to viděl jako krásný, pohodový klidný výlet, vzal jsem si do batohu navíc zrcadlovku, s dlouhým sklem. Angelína/balerína nás dole nabádala dole: vemte si dost vody, klidně 2 láhve ! Říkal jsem si – proč ? Stačí jedna, něco tady taky mám z minule… .
Šel s námi i Michal Nesvadba- ano ten , co měl tu unavovou zlomeninu, a nožku v ortéze, s sebou berle.. .
Těsně před začátkem expedice jsme nabrali do autobusu našeho čínského průvodce a… něco mě zarazilo…: měl na sobě trekkové oblečení, vysílačku, rukavice na lezení a vůbec byl oproti nám tak trochu outdoor ;-).. . To nás mělo varovat…. .
Vyšli jsme z náměstí, zamávali autobusu prohlédli jsme si krásné barevné rybičky v blízké restauraci a můj žaludek se začal těšit na oběd.. .
Začali jsme stoupat…. Cca po 150 m se šotolinová cesta změnila ve stezku a stezka začala „progresivně“ stoupat… . Někteří rychlíci utekli dopředu, já jsem šel skoro vzadu- no mě to vyhovalo, se mnou šlo to nejhezčí a nejdůležitější z expedice : čínský průvodce s vysílačkou, Angela, Roberto, Aneta a její mamka Jana Horáková.
Zhruba po desíti minutách jsme už lezli, opravdu lezli po kamenech. Zprvu jsme si dělali legraci a měli jsme připomínky typu : „to je ale pěkný výklus… . ?“ ale pak šla legrace stranou . někteří z nás byli tak zničení, že se museli vrátit do základního tábora . Navíc skupinka „rychlých gazel“ nám díky tomu, že jsme řešili, co tedy uděláme s nemohoucími utekla a my nevěděli, kde jsou…
Ve skupině jsme zůstali 4: čínský průvodce, kterému nikdo nerozuměl ;-), 2 baby a moje maličkost…. Pan průvodce mi půjčil rukavice, co měl rezervní a poprvé v životě jsem lezl do kopce s použitím rukavic. Děvčata se výborně držela pana průvodce, který stoupal nahoru jak kamzík… .
Možná to byl potomek místního bojovníka, co tady bránil zemi proti nájezdům mongolských kočovníků…. . Asi se mu výlet moc líbil, bylo krásně teplo a já se radoval, že jsem naštěstí vyšel v běžeckém oblečení. (sice jsem měl na zádech v batohu spoustu zbytečností – přibyl mi k mým věcem ještě vysílačka , se kterou jsem si mohl mluvit s průvodcem ale o čem, bundu a mobil Roberta atd. ). Vtipné bylo, když jsem v buši chytil místní FM Rádio Peking a poslouchal místní hity… .
Přelézali jsem po kořenech stromů, stráně cca 10m hluboké, vycházeli čím dál tím výš… .
A pak , cca po 2 hodinách jsme tam byli …. .Výška 1.045 m.n.m. a jsme nahoře … .
Co Vám mám povídat – vylezete na prudký vysoký kopec, jste špinavý do prachu, zpocení z tepla …., ale šťastní, že jste tam dolezli….. . Nahoře na nás čekala skupina „rychlíků“ , všichni jsme fotili, kochali se a radovali, že jsme ten „pomaratonský výklus“ zvládli…. Nejvíc jsem obdivoval Michala Nesvadbu, který se nahoru vyšplhal i se svou únavovou zlomeninou v nártu (vše měl fixované speciální ortézou). Při šplhání do kopce si berle strčil jako samurajské meče na záda za batoh a šplhal jak kamzík nahoru … .
Vtipné bylo, když nahoře, v jedné věžičce byla paní , která tam prodávala tekutiny a drobné sladkosti (jestli s těmi potravinami chodila pěšky nahoru, velmi jsem ji obdivoval… ). Ale nikdo nikde, žádný turista. Pak se zavelelo, že se jde dál. Vyšli jsme a šli po hřebenu, po starověkých nepravidelně vysokých schodech jsme klesali, pak stoupali… . Člověk by si řekl: jseš nahoře, proč by to mělo být těžké, ale ono prd… . ? Kluci opět vyrazili vpřed, já se držel své milé a krásné skupinky dál a byli jsme trochu vzadu. Popošel jsi kousek dál a hned jsi viděl jiný a stejně krásný obrázek přírody jako před chvílí.. .prostě jsme fotili , jak diví.. .
No pak jsme procházeli okolo jedné tabulky, nebylo na ni moc vidět, tak jsem se vrátil a koukám: Zde je zakázané území , nevstupovat- nebezpečný prostor ! A v ten moment jsem si uvědomil, proč jsme nikoho nepotkali cestou dolů ani nahoru… . Prostě „zkušený“ průvodce.. .
Začali jsme potkávat proti nám i nějaké turisty. Když jsem viděl i některé babičky, co jdou do těch prudkých schodů , říkal jsem si, že to musí být „železné babky“, protože u nás by tam žádná paní jejich věku ani nedošla, navíc šla ještě dál… . Pořád mě vrtalo v hlavě, jak tam mohli dojít… .
Cestou dolů (a doufaje i domů) jsme potkali pár „podomních prodejců“ s malým stánečkem, kteří tam prodávali různé cetky, upomínkové předměty. Ty jsi se pak s nimi dohadoval o ceně, takže jsi měl další „adrenalin“. Po cca hodinové tůře po vrcholech nám už trochu bylo divné, že se nevracíme, prudké a různě velké schody se i hůře scházelo zdravým lidem , natož, když jsem tam viděl babičky a našeho Míšu, ale prali se s tím statečně… . Najednou vidím , jak se část naších lidí , co bylo daleko vepředu vrací…. . Počkali jsme na ně, tuše nějakou „kulišárnu“. Taky že jo- pan „průvodce “ přešel jeden výlez z hradeb a tak jej hledal – zajímavé bylo, že ani my jsme žádný výlez neviděli…. . Už jsme někteří byli unaveni, měli jsme hlad a taky byli trochu danou situací otráveni… . Část výpravy byla někde dole, a my nevěděli, kudy kam… . Někteří z nás, co byli úplně vepředu, říkali, že viděli předtím, než se otočili ceduli k lanovce… . Aha, tak tudy šli asi ty babičky ! Vrátili jsme se asi půl kilometru a začali přelézat velkou zítku- trochu mi to začalo připomínat Spartan Race ?…. .
Poté jsme šli po také celkem pohodlné stezce prudce dolů, míjeli hezké sady s kaštany a dalšími keři a ovocnými stromy. A po cca hodině chůze jsme byli ….dole. Sláva! Bez jídla , ale mezi lidmi! Zde nás vyzvednul autobus, Angela s Robertem nás vyhladovělé „vykrmili „ během cesty Burger Kingem a my jeli do Pekingu na hotel. Co jsme všechno zažili během dne byli nepopsatelné zážitky a to kladné, tak i nějaké „nelibosti“… . Ale to se Ti pak všechno smaže a převládnou ty pozitiva !
Návštěva Silk Marketu
Těch příhod z Pekingu by se dalo říci spoustu, některé více, některé méně publikovatelné, ale o tuto zkušenost bych se s Vámi ještě rád podělil.
Silk Market, z mého pohledu takový „čínský GUM“ (pro mladé, co neznají GUM- Moskevský Gosudarstvenyj univermag- za komoušů to byl „sovětský super obchod“ kde si mohli naši ruští bratři zakoupit „úplně všechno“… .). Nacházel se poblíž našeho hotelu. Jelikož jsem měl na dva dny naplánované pracovní jednání s firmami mého odvětví, nebylo tolik času si prohlížet všechny obchody a řešit, co kde a jak koupím… . Nakonec, jako snad skoro každý chlap ?, jsem šel cestou jednoduchého nákupu a spojil jsem vyzvednutí obleku a košil s výběrem dárku pro Éňu a mé dobré známé. Opravdu v tomto domě nalezneš úplně všechno a v některých případech za zlomek ceny, co u nás v Evropě. Musíš mít samozřejmě ale „talent a chuť“ smlouvat, nicméně když na to máš chuť a někdo i žaludek , tak sklidíš úspěch a koupíš si zaručeně pravé trika Giorgio Armani, Boss, drahé hodinky atd… . Takže Éňa dostal čínské LEGO ?…. .Daná velká stavebnice by u nás stál 2,5x více.. .
Když jsem večer odcházeli (21 hod. dole , u píchaček stálo už spousta zaměstnanců a čekalo na 21:00…no prostě jako kdysi u nás před fabrikou… .)
Tak to je snad všechno, je toho ještě spousta, co bych napsal, ale čas je drahý, spousta věcí mi utkvělo v paměti i jinak, tak snad to „zprostředkuji “ někdy, někomu osobně.
A na závěr: mohu říci, že Čína je velmi zajímavá země, URČITĚ STOJÍ ZA TO JI VIDĚT a snad se sem někdy ještě vrátím!

Nastavení