Název

2013_05_25_Dřínovský kros a Karlovarský půlmaraton se závěrečnou after party v Hotelu Thermal

Popis

Tak a máme za sebou „hektický víkend“ ?… .
Ale myslím , že „ke všeobecné spokojenosti všech zúčastněných…. “. Ve stručnosti:
V sobotu v 9 hod. ráno jsme vyrazili spolu s Éňou a kamarádem Františkem Sobotkou z deštivé Prahy na Dřínovský kros (8km, 2 okruhy s velkým kopcem)- doufali jsem, že trať i posléze kopec nebude „samé bahno“. Jeli jsme brzo i z toho důvodu, neb v rámci celého programu byly připravené soutěže i pro nejmenší kategorie a to již od tří let a Éňa měl „natrénováno“ na 100m+ jsem sehnal od známých odrážedlo a před hlavním závodem , který se konal v 12.15hod , byl závod srážedel všech kategorií, což vím , že se mu líbí… . Naštěstí za Prahou již nepršelo a u Veltrus bylo sice zamračeno ale suchá silnice a na místním fotbalovém trávníku byla jenom malá rosa, která během půlhodinky zmizela.. .Přijeli jsme včas v 9:57 hod.(závod měl začít v 10.10hod.), nicméně organizátor měl špatně nařízený hodinky a tak závod odstartoval o 3 minuty dříve (?), a Éňa vybíhal až když všichni děti měli náskok cca 25m- ještě jsme na startéra volali- škoda,.. . Nicméně doběhl předposlední, byl spokojen i s cenou. Poté tam probíhali další dětské kategorie, děti tam měli trampolínu, skluzavku, hráli si s míčem, my s Éňou a dalšími kamarády ze skupiny TERC jsme hráli fotbal . Mimo to se na akci dostali mí kamarádi z PIM BK Divoká Śárka .
Pak byl závod odrážedel, kde se podařilo Éňovi vyhrát první místo, z čehož měl samozřejmě velikou radost a pořád jezdil mezi lidmi s cenami a křičel: „Já to vyhrál!!!“ Byl fakt v rauši…?
Poté jsme vyběhli i my – dospěláci. Trať se od rána sice trochu osušila, ale jelikož se běželo v lese, na polních neposekaných cestách, vody a hlavně bylo „neúrekom“… . První kolo jsem běžel v polovině celkových 70 běžců, běželo se (na dané podmínky) vcelku dobře- první kilometr jsem měl za 4:16 (akorát jsem si říkal- „Ty vole, ale takhle rychle by jsi měl běžet odpoleden celé tempo ? maratonu…“).
Bylo mi jasné, že by bylo vhodnější trochu zpomalit ale to už jsem letěli z prudkého kopce- nebyl čas zpomalovat…. ?. No a pak začala vlastní „práce“ – začalo stoupání na rozmoklých a především bahnitých lesních cestách…. . Přede mnou už běželo už přes 20 lidí a úzké, dříve ještě tvrdší polní pěšiny byly plné bahna a všude hluboké kaluže- skoro se nedalo uhnout a jak to pěkně klouzalo… .Začal jsem do kopce zvolna dobíhat některé běžce až pak se objevil ten největší“kopeček“ , ten šli snad skoro všichni- nahoře se ještě někteří vzpamatovávali, ti co mohli se snažili rozeběhnout dál a hurá do druhého kola ( v prvním kole jsem měl tepovku něco přes 170, druhý potom bylo 176, celková průměrná TF: 165). V druhém kole už jsme byli všichni jako malá prasátka- někdo si dával víc, někdo míň pozor, kudy poběží… .
Snažil jsem se běžet tak, abych se moc nevyčerpal, ale šlo to těžko- jo kopce…. . Doběh byl hezký, v druhém kole se mi podařilo předběhnout ještě pár závodníků a sice o téměř minutu s horším časem než loni , ale s psychickou brzdou večerního závodu jsem musel být vcelku spokojený. Éňa fandil s ostatními dětmi při probíhání do 2.kola a v cíli a společně jsme potom vyrazili na gulášek- je fakt, že minulý rok byl lepší.. . František byl skoro o 3 min rychlejší než já, já to měl za cca 34:30min.
No a pak jsme se v 13.50 vydali z Veltrus do Karlových Varů (ještě přes Jáchymov, kde jsem nechal Eňulku u babičky). Celou dobu nepršelo až těsně před Karlovými Vary se spustil pěkný lijavec. S Františkem jsme hledali vhodné místo na parkování, až jsme ho našli v samém centru, pouze pro závodníky – měli to fakt pěkně zorganizované, navíc na 1.ročník super. Jen tedy fakt silně pršelo a jelikož se startovalo v 18.00 hod a my dorazili mna místo v 17:08 hod a ještě neměli startovní čísla, kteří nám vyzvedávali naši kamarádi, měli jsme trochu obavy, zda to stihneme. Nicméně skvěle zapracovala Bára se svým chilským přítelem Rafaelem. Převlékli jsem se na velkém parkovišti (myslím si, že si při sledování městských kamer mohli dobře policajti zasmát, když viděli, jak a kde se vůbec běžci mažou a jak se procvičují…. .). Mimochodem, když jsem vystoupil po tom závodu a řízení více než 160km z auta , měl jsem úplně tvrdé nožky… .
Na start jsem jako poslední dobou skoro vždy dorazil 3 minuty těsně před startem. Vtipné bylo , že u šaten jsem byl již cca 13 min před startem úplně sám a moderátor pořád do mikrofonu řval : „A ještě je tady jeden opozdilec, číslo 143“ tak nevím , jestli ten start stihne….“ Myslel jsem si , že když mám sektor A, tak to bude v pohodě, jenže… .Koridor zavřeli a já se musel vracet přes druhý most a dát si ještě před startem rychlou čtyřstovku… . Vtipné bylo to, že jsem zezadu předběhl všechny sektory (startovalo cca 1.500 lidí, 7 sektorů) a vtlačil se přes zátaras „ke svým“, stál jsem nevědomky metr od Františka, který tam byl o čtvrt hodiny dříve- no jo, to jsou ty mé přípravy.. .
Start. Super zážitek, zprvu mne začali předbíhat rychlý chlapci a já si říkal: „Neblbni, nenech se uštvat“. Běžel se mnou i Franta, ale po 500m jsem měl pocit, že mu nemohu stačit, tak jsem jenom řekl: „Jdi sám“. Jaké bylo mé překvapení, že první kilometr jsem měl za 3:58min ! Takový čas jsem měl minulý rok při desítce a jen pár km… .Blbost, to nevydržím, zklidni se… . Ale běželo se mi krásně , bylo 9 stupňů a všude Vám fandili diváci .
Mimochodem- konečně jsem pořádně viděl Karlovy Vary- řeku Teplou, krásné kolonády s luxusními obchody, vřídlo s prameny . A všude samí diváci (někde až moc Rusů, kdo by to čekal, že… .)- ale všichni fandili, Na kolonádě hrálo 7 hudeb, navíc symfonickou báseň Vltava hrál na kolonádě Karlovarský symfonický orchestr, krásně se to rozeznívalo celým tím údolím… . Běželo se 2,5 okruhu, rychle to utíkalo… . Číšníci a kuchaři z hotelů vyšli ven a například hrnci a kvedlačkami nás freneticky povzbuzovali. Trasa vedla se po velkých dlažebních deskách po asfaltu a občas po kostkách, ale to bylo málo. Jelikož bylo docela šero, jak bylo zataženo , svítili na nás reklamy a vše bylo hezky barevné, veselé… .
Původně jsem vůbec nevěděl, s jakou taktikou do závodu jít, neb jsem nevěděl, co se mnou udělají dva těžké závody v jednom dni, navíc po mém velkém tréninkovém výpadku- proto jsem ten kros běžel „povinně“ pouze kvůli bodům do poháru. A těšil se do Varů. Přijel jsem s plánem neudělat ostudu svému jménu, doběhnout s dobrým pocitem a běžet pod 1: 40 a hlavně si nic neudělat s levou achillovkou… .
Nicméně je fakt , že na 10 km po občerstvovačce (kde jsem si vzal pouze sůl a rozinky), slyším : „Ahoj Enrico, máš dobrý tempo, poběžím s Tebou..“ otočím se a hle: Franta ! Vysvětlil mi, že se zastavil na půl minuty na občerstvovačce, aby si odpočinul a uviděl mě. „Fajn, tak poběž se mnou, uvidíme , jak nám to spolu půjde“. Franta je lepší běžec než já (je sice mladší o 7 let, má osobák na ? maraton pod 1:26), proto mě trochu překvapilo, že se nechal ode mne táhnout cca 2km, pak ale slyším: „Nezvládám, jdi sám“. Tak jsem zůstal opět sám a postupně předbíhal další běžce.
V první polovině to dokonce vypadalo pod 1:29, ale od 14km jsem začal mít problémy s motivací- začal totiž foukat vítr od řeky a začal jsem mít pocit, že běžím „nějak pomalu“… . Je fakt, že mne předběhli asi 3- 4 štafety (slyšíš rychlý rytmus dopadajících nožek na asfalt a říkáš/ zoufáš si: „To běžím tak pomalu ? “) . Naštěstí mne vždy mládenci „uklidnili“, že běží štafetu, případně štafetu 10+ 11km. Pak jsem samozřejmě uviděl nápis na zádech a trochu se mi oddechlo ?…. .
V duchu jsem si na 15 km říkal: „Hele, kašlu na to, už mi bolí nohy, to už dojdu max. do hodinky do cíle, ale… .“ Ale proč , vždyť to jde , jen chce trochu zabrat a víc se na to soustředit- navíc jsem minul skupinku ruských turistů a volali za mnou : „Moloděc, moloděc“. Tak mě to trochu vyburcovalo a „jel“ jsem dál… . Bohužel , jak jsem se těšil, že si poslední kilometr „užiju a pořádně zamakám“, tak to se nesplnilo- už jsem byl trocha unavený na to, abych zrychlil, nicméně výsledek 1:32:15hod. (Prý běželo 1.500 lidí, 1.104 jich doběhlo, celkově 94. místo, v kategorii 18.místo) mne docela příjemně překvapil ?… .Je sice fakt, že mi navigace ukázala ne 21,095km , ale 21,64km, ale o to tady asi tolik nejde, co…. .
V cíli jsem potkal naši skvělou běžkyni Petru Kamínkovou a pelášil do koridoru šaten , kde jsem byl opět skoro sám, jen asi 6 běžců se krčilo připravených na masáž…. .V šatně se smáli: Vy jste tady byl poslední a teď jste tady skoro první… .Vzal jsem si věci a šel na masáž , která trvala přes 20minut (!). Celý masérský tým musím moc pochválit, byli skvělý !
Poté jsme se vydali na After party do Hotelu Thermal- vše bylo krásně zorganizováno, jídlo i pití bylo dobré, hráli tam hudbu „mého mládí- 80. léta“, co si víc přát ?
Závěr večera- z After party jsme vyrazili po 22.hod. na bydlení a poté jak mi poradil švagr Honza do restaurace Chilli Chilli, kde jsem vše ještě „probrali“ u kvasnicového piva do 02.00 hod do rána a hup do postýlky… .
A co František ? Měl po naší „odluce“ zdravotní zažívací problémy- musel 3x využít pohostinnosti restaurací, jednou i italské pizzerie a tak s časem 1:46 hod musel být „za daných okolností“ spokojený. Bára běžela za 2:06 a náš kamarád Chilan Raffael si chválil krásnou atmosféru, která se mu líbila víc než na MMM v Košicích.. .
Druhý den jsem vyrazili do nádherného muzea Moser, kde jsme viděli , jak historii celé sklárny, tak i produkty za celou její historii, tak především i vlastní sklárnu, pece- byl to moc hezký zážitek. A popoledni jsem vyrazili se projít na deštivou karlovarskou kolonádu a koupit si na cestu domů nějakou tu oplatku a a dětem dárky a HURÁ DOMŮ !
Jak vše zhodnotit: PROSTĚ KARLOVY VARY DOPORUČUJI !

Nastavení