Název

2014_12_28_Teplický půlmaraton

Popis

Jo- tak jsme běželi Teplický půlmaraton, poslední to běh v tomto roce.... .
Teda - bylo to HOOOOOOOODNĚ ZAJÍMAVÉ... .
Na cestu jsem se vydali s Julií Roznosovou s tím, že poběžíme na pohodu, tak abychom si to pěkně užili. Pro měl to měl být spíš původně kvalitní trénink a jak psal pořadatel: něco mezi městským během a crossem- tak , aby si každý "přišel na své". No dle mého skutečnost byla úplně jiná... .
Startovalo se ve 12.hod v centru Teplic – už když jsme ráno vyjížděli z Prahy bylo cca – 5oC, v Teplicích ale už bylo – 8oC... . No – vyšli jsme z auta a opravdu se mi běžet moc nechtělo- už jenom procházka k vyzvednutí čísel mě trochu „nahlodala“, že jsem se na to měl asi vypadnout, ale říkám si: „Co Tě nezabije , to Tě posílí….“.
Když jsem uviděl pořadatele stát ve stáncích (s vědomím, že tam jsou určitě minimálně hodinu), tak jsem si řekl, že nejsem přece baba a půjde to. Trochu mě překvapilo, že při převzetí startovního čísla jsem nedostal „sichrhajcky“, prý už je neměli a že si číslo brát nemusím, stačí jen čip…. . No za startovné za 170,-Kč co chceš – říkám si, na to se nejezdí…. . To jsem ale netušil, co nás čeká… .
Před startem jsem se potkal z Gábinkou Hejtíkovou a zahlédl jsem i Báru Ovci… . Napřed měli běžet půlmaratonisti s desítkařema a potom běžci se psy. Pan pořadatel nám před startem vysvětlil „kritická místa a kudy běžet“ a …byl start.
Byl bych rád, kdybych ten běh, doběhl cca okolo 2 hodin- to jsem bral jako rozumné tempo- neb jsem poslední měsíc běhal minimálně a kopce/ cross nejsou mým koníčkem. Hned úvodem mi uteklo skoro polovina závodníků a i Julie (která původně chtěla běžet se mnou) mi zmizela z očí… . No co- poběžím sám , s nikým známým , říkal jsem si . Tra měla být značená červeno-bílými fáborky tak proč ne (?).
No a pak to začalo – například při seběhu na cca 3,5km mne předběhl pán se psem a říkám si- jo ten běží rychle- jenže – dole jsem seběhli a fáborek nikde, bežci nikde… . On naštvaný , já tak docela v klidu (ještě ?) říkám- zkusíme vyběhnout nahoru – jestli nebyla někde odbočka… . Tak jsem se vrátil nahoru a vidím v dáli – cca 50m v lese fáborek… .Zavolal jsem na něj a se vrátí . On mě poté za chvilku doběhl a nadával: to už je podruhé , co jsem nenašel cestu- už mám 1,5km zaběhnuto a že se na to může vys..t… .Mě tato „chybka „ stála cca 400m ale z kopce/do kopce . Nedělal jsem si nějakou šanci na lepší umístění, ale zamrzelo to – hlavně když jsem pak viděl , že další lidé běželi také dolů- tak jsem je odklonil správným směrem… .
Na cca 6 km bylo první občerstvení s teplým čajem a předávka štafet… .Uviděl jsem před sebou kopec s hrádkem a vzpomněl jsem si , jak jsem asi tady byl před 6- 7 lety a jen tak opravdu na pohodu jsem tady šel na ten hrad a nemohl jsem pochopit, jak ho může někdo vybíhat… .Ted jsem tam taky běžel…. ?. Nicméně jsem po cca kilometru přešel v rychlou chůzi neb mi to přišlo efektivnější… .Stále jsem se míjel s jedním pánem, který měl batůžek z PIM maratonu z roku 1997 (stejně jako já – nechápu, že mu ještě vydržel…). Doprovázela ho jeho paní na kole , která to v daném terénu kolikrát měla horší než on(byl tam občas led , prudší sestupy, díry apod.)- no moc jsem ji nezáviděl… . Po vyběhnutí na hrádek nás čekal seběh dolů- no prostě to ZNAČENÍ STÁLO ÚPLNĚ ZA HO…O. Vtipné bylo například přebíhání silnic, kdy jste třeba běželi mezi baráky – zastavili jste, koukali, zda někdo náhodou neběží před Vámi, pak jste hleděli do dáli, zda neuvidíte šipku (prostě skvělá bojovka…). Na 10.km byla paní u podběhu mostem (asi čekala na „svého“ závodníka s teplým čajem) a ptám se : „Kudy paní ?“. Ona: před mostem doprava. Přitom šipka byla pod most – tak jsem nejistě běžel pod most a tam hledal (opakuji hledal, kam dál… .) . Už jsem z toho byl dost nervozní , navíc lidé za mnou byli „rozesety“ na cca 3-3,5km. Pak jsem vyběhnul do kopce k vodojemu a zde maxi široká křižovatka (skoro jak na letadla, zcela vážně a bez provozu…) a zde žádný fáborek nic…. . Hledal jsem cca půl minuty, kam dál – najednou v dáli , cca 300-400m vidím někoho běžet – tak jsem běžel za ním domnívaje se , že běžím správně…..a naštěstí jo…?. Cestou jsem se s paní na kole stačili pobavit jaké má kolo, že je nové , s jakou výbavou a jak je štastná z dobré koupi (koupila Canyon a prý ho posílají v krabici , sestavené ale je levnější…je fakt, že osazení Shimano a bez označení ve mně vzbuzovalo pochybnosti o typu, ale bylo pěkné ?). Vyběhli jsme na krásnou planinu , kde mimo mrazu byl i silný vítr – vzpomněl jsem, si na bitvu o Stalingrad a hned jsem ji řekl, že jsem nečekal , že budu mít hrob u Teplic . Snažil jsem si zlepšit náladu tím, že jsem alespon něco fotil… . Když jsme vyběhli k majáčku (Gábinka tomu říkala myslím letiště), tak jsem při běhu fotil a slyším paní: „tak tohle asi nesjedu…“ .Koukám a …. slušnej sjezd po zadku – jen jsem si říkal , že by bylo zajímavé , kdyby tady bylo trochu více sněhu, a někomu by se tady něco stalo- nikdo zde nebyl, tak by ho asi našli ani zemědělci na jaře… .
Díky ale skvělému „panoramatu“ jsem aspon viděl, kam dále běžíme – byli jsme na cca16.km a někdo v dáli již šel- vypadalo to vtipně- jako když mraveneček jde do hnízda a plazí se… . Naštěstí ze studené planiny ( kdy mě několikrát začaly slzet samy oči, ale fakt to nebylo dojetím…?) jsme seběhli do lesa a vyběhli cca na 19.km na kraji Teplic , ale ouha – opět značení na trati „poněkud“ chybělo… . Opět hledání, zaběhl jsem do špatné ulice. Vzpomínal jsem si na své kamarády, které jsem lákal s sebou , že už bychom asi kamarády nebyli…. . Nebo by nás to potom utužilo…tedy ten kdo by doběhl… .
Pak jsem poznal park , kde jsme vybíhali a dle hodinek mi chyběl cca 1.200m do cíle- ale : kam dál ? OPĚT CHYBĚLO ZNAČENÍ…. .Paní na kole se vydala opět na kole dopředu (vyslal ji pán s batůžkem, který už toho měl taky docela dost a už se mu opravdu nechtělo běžet ještě jednou po značce z minulého okruhu 21km ?)–nic nenašla- pak mne napadlo, že se to jen obíhá (ještě , že jsem si prohlédl předem itinerář ) a odbočili jsme do prostoru k cíli / startu . Tam mi šla naproti již úplně modro/červená Julie a z kamenným výrazem zmrzlého člověka mi řekla: „už bude cíl…“.
Cíl. Bez emocí. Nasranost na „skvělý organizační počin“ v podobě značení trasy vyprchal , jako teplo z mého těla – na druhou stranu ocenuji servis lidí na občerstvovačkách. Byli v tom mrazu stateční a svoje si také protrpěli!
Po doběhu mne v cíli vítala Gábina, která vyhrála ženy za skvělých 1:42 (Julie měla problémy ze zimy a větru a byla ráda , že dokončila a doběhla prý těsně přede mnou, cca 2:08). Já běžel i s přestávkami na focení, hledání a zaběhnutí se ?, cca 2:08 také…. .
Vyhodnocení : trochu mě zarazilo, že pro vítězku závodu neměli ani cenu – tedy mimo diplomu (navíc její čas by byl velmi slušný i mezi muži) . Cenu pro vítěze canicrossu byli tyčinky pro psy- Gábi vtipně glosovala: „A my nic nedostaneme? “.
Pán odpověděl: „Mámer jen pro psy a toho máme dost“.
G: „OK, vezmu pro psy, mám tři i malamuta ?“ . Tak dostala alespo pro pejsky… .
Po doběhu následovala bílá klobáska s chlebem a pak jsme se šli rozehřát s Julií do termálních koupelí Beethoven (kde jsme výrazně snížili věkový průměr rekreantů…). Pak obědo-večeře a hajdy dom!
A co k závodu: stručně to vystihla Julie: ten kdo doběhl, zvítězil už jen tím , že se nevzdal ukrutné změ a větru … .A moje douška: snad se páni pořadatelé příště poučí s vyznačením tras, aby to nebylo tak zoufalé… . Jinak trasa těžší, ale fajn !

Nastavení