Název

PEKING MARATON 2015- 1. díl

Popis

Maraton Pekingu.
Tak , konečně jsem se k tomu dostal , abych něco o naší výpravě napsal…. .
Po sérii závodů Run Czech tour jsem se rozhodl , „zkusím štěstí“ a přihlásím se do soutěže o maraton v Pekingu. Nečekal jsem , že by mě jako jednoho z cca 10.000 běžců mohli vybrat (mělo jet myslím 15 lidí a vítěz losovačky jel zcela zdarma) , ale jak se říká: když nic nezkusíš, nic nedokážeš…. .
19. srpna se mi do Itálie ozval Filip Remenec z PIMu, že jsem byl vybrán jako náhradník a zda bych nechtěl jet- no řeknu Vám: sám bych se tam asi nikdy nevypravil ale to, že se kouknu do státu, o kterém se stále mluví, ale nikdo tam ani pořádně nebyl, neví, jak se tam žije, mě neskutečně lákalo… . Navíc bych tam jel s lidmi, se kterými mě spojuje velká láska….. .k běhu.
Po mých diskuzích s kamarády , „zaručených informacích“, jaké to tam je a čeho se obávat jsem nakrátko nabyl dojmu, zda je to opravdu vhodné , abych se tam vypravil, bez kloudné znalosti angličtiny a s mojí „trochou italštiny“… .
Ale co – budu se držet známých, a nějak se zkusím i sám domluvit, navíc jsem si domluvil i obchodní schůzky (pánové z Číny mě dost dlouho obletovali s nabídkami projekčních lamp a chipů do projektorů a proč toho nevyužít, navíc, když mě přátelé nabídli i překlad, že ? ? ).
Jedna z věcí , která mě utkvěla v paměti, byla rada od kamaráda Radka- říkal:
„Hele Enrico, až tam přijedeš, nech si ušít oblek, vyjde tě tam na pár korun a budeš ho mít do druhého dne ! Určitě bych nejezdil moc metrem, ztratíš se tam a na nějaké divoké jízdy po městě taxíkem bych v tvém případě zapomněl… .;-)
No- v něčem jsem ho poslechl, v něčem ne ?.
Jaké to je- letět do Pekingu ?
No…především napřed velká administrativa, vyřizování víz, dodání všech možmných a nemožných dokladů (od výpisu z rejstříku trestů, stav peněz na účtě až po podrobný časový itinerář Tvé cesty v angličtině atd… .)
Pak sedneš do letadla a letíš…a letíš (buď přes Paříž, nebo Moskvu, nebo Amsterdamm) a pak zas letíš….11 hod. a…jsi v Pekingu!
Viděl jsem pouze tzv. „kapitalistické pozlátko“, myslím Tím město a hlavně centrální část tohoto města , které má myslím přes 15 milionů obyvatel… . Ale co k tomu říci:
Hrozně , moc, moc, moc zajímavé… .
Několik – nevím přesně kolik (7?) tras metra , v různých stylech provedení ale třeba taky monstrozní mrakodrapy, vše super moderní velkoměsto. Spousta vozů, motorek zde využívají baterie, takže jdeš po ulici, a za tebou potichoučku jede několik aut… .:-)
První problém, který jsem zprvu nepříliš vnímal, byl časový posun. Je tam o šest hodin čas dopředu, takže když jsme přiletěli , bylo 15:20, pak ubytování a procházka po Náměstí Nebeského klidu a rychle večer… . Naše čínská průvodkyně Angela nás večer zavedla po pár kilometrové tůře ? do výborné restaurace , kde jsme poprvé ochutnali „místní skvělé dobroty“, např. pekingskou kachnu, zhruba litrovou porci polévky (kterou jsme dojídali v šesti lidech tři různé druhy… ).
Jelikož v Pekingu zavírají všechny běžné restaurace v 23.hod. (někdy i dříve 22.hod.), tak jsem se poté, absolutně nevyspalí z letadla vydali zpět, pěšmo do centra a pak do našeho krásného hotelu. Angela řekla-: „No , už je skoro po půlnoci, metro už nestihneme, tak bu´d pojedeme taxikami, nebo je to pěšky max. 6 km… .“ Dobrá perspektiva , ne ?
Tak jsem šli kousek pěšky, kousek jeli autobusem, někdo z nás sednul na tuk-tuk a ve dvě ráno jsme byli v posteli.. . Sraz byl ráno v 8:30 a to jsme s kolegou Radkem zaspali – prostě tělo nefungovalo a bylo maximálbě vyčerpané , z letu, z celého předchozího týdne (abych mohl odjet, musel jsem dělat např. do jedné ráno a brzy ráno vstávat… ). Prostě jsem si řekl- den před maratonem se aspoň trochu musím vyspat !
V 11.hod. jsme vyrazili do Expa, vyzvednout si startovní čísla a kouknout se do města. Jeli jsme poprvé sami metrem, do olympijského centra , kde se v Ptačím hnízdě vyzvedávali, čísla.
Opět jsem si vzpomněl , jak mi Radek říkal- lidi Tě vcucnou do metra a někam půjdeš…jo bylo to tak ?. A hlavně : všude samé kontroly, bezpečnostní rámy, případně osobní kontrola. Vždy na vstupech a přestupech metra.. .
V metru skoro všichni na mobilních , samozřejmě dotykových telefonech – babičky, dědové děti… .
Po vyzvednutí čísla, masáži od Davida Cihláře a společnému focení, jsme se vydali do místního obchoďáku Silk Market - a tam jsem se rozhodl: nechám si ušít oblek !
Poprosil jsem slečnu (jmenovala se Nana a byla moc fajn , usměvavá a příjemná) , že bych měl zájem a pak , když už šlo do tuhého , jsem i „přemluvil“ kluky Radka i Honzu, že si ho pořídí také – bylo to vtipný, původně mě jen doprovázeli a nakonec toho koupili ještě víc než já… .:-)
Z ceny obleku z kašmíru, který stál 1.680 juanů (cca 4Kč/juan) jsme se dostali na cenu 1.050 juanů.. .A ručně šitá košile za 120 juanů- a můžeš si vybrat zapínání, materiál atp.. . A VŠE TI UŠIJÍ SKUTEČNĚ DO DRUHÉHO DNE ! pán si nás oměřil , nana nám ještě vysvětlovala, jaký je rozdíl mezi hedvánbím a „směskou“, ukazovala , zapalovala látku, prostě show… .
Poté jsme s kluky vyrazili do „víru města“ – já ještě předtím na jednu obchodní schůzku s partnerem s Číny.
No- rád bych se s Vámi podělil o jednu věc- a to je kamerový systém. Opravdu- VŠUDE TĚ SLEDUJE VELKÝ BRATR, nic nikomu asi neujde . Na druhou stranu – nevidíš na ulici nějaké zlosyny (asi si rozumíme, jak to myslím, že ?), neviděl jsem jedinou bouračku. A to, jaký je provoz na 7-8 pruhé silnici Vám asi nemusím moc vyprávět… . ? auta Tě předjíždějí , podjíždějí odevšad, taková trochu Neapol ?… . A přechody ? No – jsou tady , ale pořád musíš být ve střehu, aby Tě někdo nesejmul- ne že by jezdili agresivně do chodců, ale příliš nějakou přednost chodců neřeší…. .Na druhou stranu: nikdo z auta nevystupuje, nemlátí se , nedělají si naschvály jako Češi, maximálně troubí, nenadávají si… . Tak trochu jiná kultura, než v ČR… .
Jací jsou lidé zde ? Skoro jako u nás , někteří zadumaní, ale všechny příjemní a hlavně : chtějí pracovat a dle mého jsou pracovití a dle mého i ctižádostivý. Tak jsem to ale viděl já, mnozí by se mnou třeba nesouhlasili… .
Sobota večer, den před závodem- jelikož jsem si nestihl přečíst předem celý itinerář akce, zjišťuji , že se běží v neděli ráno v 7:30- tzn. Dle dohody s naším vedením delegace „vystartovat z hotelu “ již v 5:30 hod. neb v Pekingu není nic blízko…. . takže vstávat v 5.hod. Radost, brek, slzy v očích… . V duchu jsem si říkal: „Ty vo.e, proč tak brzy, tak snad horko nebude, mohlo se to taky odstartovat později….bože,…“. HLAVNĚ SI V DUCHU ŘÍKÁŠ: běžíš už 19.maraton, proč s tím děláš takový štráchy, vždyť to máš v paži…Ale to nemáš nikdy – TO TĚ MOHU ZCELA UBEZPEČIT… .
Ráno v sobotu jsem si říkal- bude to tzv. den „klidného útlumového režimu“, nic nebudu dělat, jen odpočívat, pořádně se najím, nebudu nikde dlouho stát, chodit, půjdu si lehce zaplavat do našeho krásného bazénku, uvolním se a pak VČAS/BRZY SI LEHNOUT , tak v 22.hod.
Skutečnost je jiná: celý den trajdáme po Pekingu, tělo ještě utahané po dlouhém letu a změně času, a z předchozího Ústeckého 1/2maratonu a především pozdních nočních hodin strávených v práci. Jídlo si dáváme až pozdě odpoledne a spát ? Jdeme v 23:15 hod. a v 5.hod. vstáváme (mluvím tedy o mě a spolunocležníkovi Radkovi). Okamžitě usínám a …. Budím se v 1.hod. Nemohu spát- hlavou mi běží: práce, syn, problémy s moji bývalou, zítřejší závod a to vše dokola… . Usínám ve 3.hod… .V noci se s radkem střídáme na záchodě, jako prostatičtí dědci….

Nastavení